Leden 2010

Parodie písničky My jsme muzikanti

26. ledna 2010 v 21:39 Moje bláboly

My jsme teroristi a přicházíme z Arábie,
My jsme teroristi přicházíme k vám.
Já umím střílet,
to umíme taky,
a to s kulometem,
a jak se s ním stříly?
Ratatata, Ratatata zastřelím tě natototata
Ratatata, Ratatata, Ratatata kulomet.

My jsme teroristi a přicházíme vám z Iráku
My jsme teroristi přicházíme k vám.
Já umím házet,
to umíme taky,
ale já granáty,
a jak se házej.
Povolíme zahodíme, vybouchne to, granátek
Povolíme zahodíme, vybouchne to, granátek.



Barevné šňůrky-FOTO

25. ledna 2010 v 18:31 Ostatní

Uchvátily mne ty barvy těch šňůrek od propisek. Nedalo mi je nevyfotit. Prostě jsem neodolala a mé "dílo" najdete tady, v článku

Kopírování? K čemu?

25. ledna 2010 v 18:19 Moje bláboly

Ahoj chci vám říct něco o kopírování. Před tímto blogem jsem měla i jiné a na těch byl snad každý článek kopírovaný. Těch blogů bylo asi 5 a pokaždé jsem se věnovala něčemu jinému. Nevím proč jsem kopírovala. Možná to je tím že každý bloer co kopíruje si myslí že díky tomu bude jeho blog nejlepší. Že bude suprový když na jeho blogu bude všechno co se dá najít o té hvězdě o které má blog. Že on musí sehnat všechny photoshooty aby byl nejlepší. Jenže k čemu taková fotka je. Když ani nevíte kdo jí vyfotil a pořádně neznáte tu osobu co na ní je. K čemu je lidem to že ukážete fotky té hvězdy co dělala třeba před třemi dny. Co z toho čtenáři budou mít. A nejvíc mne dostává to jak jsou pod články ty obrázky celebrity a na těch obrázcích texty o zákazu kopírování se spoustou vykřičníků. Ale kde oni ty fotografie sehnaly? Od někud zkopírovaly! A určitě nejsou autory a tím pádem to zkopírovaly úplně stejně jako to zkopírujou další a další lidé co kopírují. Nevím co to má za význam ty vaše colorky, Kushovky, vektorky atp. Není lepší mít blog s vlastní tvorbou? Já ho mám od té doby co začal Autorský klub. Chtěla jsem patřit mezi ty lepší co mají blog a dávají do něj něco ze sebe. A vidíte že blog mi vydržel! A mám z toho dobrý nekopírovaný pocit. A doufám že vy co kopírujete s tím už konečně přestanete. Něco jiného je když nemáte možnost fotit a kreslit sám. Ale i tak si můžete psát třeba povídky, deníčky atp.
Ahoj

Vyrobila jsem srdíčko v PF

24. ledna 2010 v 21:21 Kreslím

Ahoj nakreslila jsem na PC v PhotoFiltre srdíčko. Dlouho jsem nevěděla co na tom pozadí udělat a furt jsem mazala, dokreslovala atd.
No tak já nevim napište názory

Můj názor na EMO

24. ledna 2010 v 20:58 Moje bláboly

Ahoj chci se s vámi podělit o názor.

Většina lidí si myslí o lidech co jsou EMO, že jsou z jiné planety, že jsou pořád ubulení a že si řežou žíly. Já osobně EMO nejsem a ni bych být nechtěla a to né kvůli těmto povídačkám které vlastně podmínkou nejsou, ale kvůli tomu stylu vlasů, oblékání. Každému se líbí něco jiného. A myslím si že není dobré odsuzovat lidi kteří tento styl mají. Jim to prostě přijde jako něco normálního a je to součást života. A nemyslím si že si musej nutně řezat žíly aby EMO byli. Je to každého svobodná volby jaký styl si zvolí a jestli to bude nějaký výraznější nebo celkem nenápadný. Nemohu pochopit to jak si může někdo ze stylu EMO utahovat, prostě to nechápu. Já vím že jsou odlišní tím jak vypadají, ale každý člověk má svobodný názor a nikdo se mu nesmí smát ať už je jeho názor jakýkoliv. Prosím vás tedy o to aby vám tito lidé nepřipadali jen jako ubulenci, sebevrazy a já nevim co ještě. Díky že jste si to přečetli a vyvolalo to ve vás ten pocit toho že ty názory jsou zbytečné.

Co mně rozbrečelo...

24. ledna 2010 v 20:03 Moje bláboly

Ahoj chci se s vámi podělit o úžasný příběh toho jak je důležitá rodina. Koukala jsem se na dokument na ČT2 "Zázračná planeta aneb proč se psi smějou a opice pláčou" byl tam dojemý příběh o slonici která byla vůdčí stáda. Narodilo se jí slůně a na přední nohy nemohlo stát a místo toho na nich klečelo. Slůně mělo jistou smrt protože kdyby šlo se stádem prodřelo by si kolena a do nich by se dostala infekce. A tak se slonice rozhodla že to nenechá jen tak a zdrží se stáda které šlo pro potravu. Zůstala s nimi i starší sestra slůňete. První okamžik který mně rozbrečel byl když ta sestra odcházela od té matky a chtěla se přidat ke stádu a ty dva tam chtěla nechat. Když odcházela pořád se otáčela a pak se rozběhla zpátky za tou matkou. Snažila se pomoci sůněti vstát tak že ho podpírala chobotem. Když už byly všchny naděje pryč a slonice se z posledních sil snažily mládě se asi na 3 vteřiny postavilo. A k večeru už dovedlo stát. Měla jsem hroznou radost a slzy dojetí jsem těžko skrývala. V pátek od osmi večer budou dávat druhý díl a já vám ho doporučuji. A pokud nestihnete v pátek dávají ho i v sobotu také na dvojce ale o půl deváte ráno. Bude se vám to líbit. A možná budete taky natahovat.
Ahoj


Fotila jsem krásnou chaloupku a Lázeňský Hotel

20. ledna 2010 v 16:50 Budovy, města, místa

Ahoj po delší době další fotografie