Srpen 2012

Veteráni

27. srpna 2012 v 8:54 Moje bláboly
Když jsem byla malá obdivovala jsem spoustu věcí například panenky, plyšáky a další podobné věci. Ale nejvíc ze všeho se mi líbila stará auta. Tenkrát visel na obecní desce plagát a na něm oznámení, že budou vesnicí projíždět veteráni. Mamka mi přečetla kdy se tak bude dít (ještě jsem neuměla číst) a já jsem onen den div nevisela na brance, abych měla ten nejlepší výhled. Jakmile nějaké auto projíždělo, mávala jsem a ti lidé z toho auta mi mávali také a dokonce mi i někdy zatroubili.
Jednou, když mi bylo tušim 8 let přišlo něco, co mi doopravdy změnilo život. Ségra vyjednala s mamkou, že mě vezme na výlet společně s jejím přítelem. O jaký výlet se ale mělo jednat, to mě ani ve snu nenapadlo. Ségra mi dovezla šaty ať si je zkusím, ty šaty byly jako ze 30. let. Potom mi řekla že je budu potřebovat, protože mě chce vzít na veteránskou Rallye do Beskyd (což je pro nás druhý konec republiky), jelikož její přítel si splnil sen a pořídil si Tatrovku (první si koupil už ve 13ti, ale ta je nepojízdná, musí se renovovat), takže se pojedeme svézt na veteránskou rallye.

Pamatuji si jaký to byl pocit, když jsem seděla v tom autě a plnil se mi můj sen, najednou jsem byla v kolektivu lidí, kteří mají rádi stará auta a já se na jejich auta mohla koukat a koukat, nemusela jsem čekat na žádný brance a mávat, teď jsem byla v cetru dění. Když jsme vyjeli, všude stáli lidé a mávali a měli radost, že nás vidí, stejně tak jsem na tom dřívě byla i já a teď jsem byla na druhé straně, lidé mávali nám a já jim. V každé vesničce stáli nebo seděli děti i dospělí a sledovali, co to projíždí okolo.

Od té doby už uběhlo 8 let, v pátek pojedeme po 8. do Beskyd, přesně tam kde jsme byli s Tatrou poprvé, ale až na jeden rozdíl, nepojedeme jedním autem, ale dvěma a ještě povezeme na vleku Tatru jednomu pánovi, který se řadí k nejstarším účastníkům podobných srazů (je mu něco málo pod 90).

Ale nejezdíme jen do Beskyd, několikrát už jsme byli i na Ryllye Křivonoska, Veteránem Českým rájem a na Hanácké okruh.

Vetáni, zejména Tatry se už staly součástí mého života a doufám, že až budu starší, budu moct usednout za volant a zkusit si auto řídit, což ale bude trochu těžší, protože Tatra má brzdy jen na zadní kola, takže takové auto ubrzdnit, chce značnou dávku umu, další věcí je startování, k tomu je totiž zapotřebí síla, jelikož se startuje klikou, ale držte mi palce ať to někdy zvládnu :)

Za barem 54 kočičí granule (II)

26. srpna 2012 v 23:59
Jako labyrint jsem vymyslela labyrint z potravin, ale ne pro lidi, nýbrž pro kočky :) Samozřejmě nesmí chybět kočička, kterou jsem vyrobila synovci z modelíny (babička mu koupila modelíny, dokonce 3 a já teď nedělám nic jinýho, než že modeluji :D)
Za úkol je dostat kočičku ke kupě granulí :)

za barem 27 jedlý nápis (II)

26. srpna 2012 v 23:26
Jelikož někteři lidé mají dlouhé názvy blogů, včetně mě, zkrátka nejde udělat jedlý nápis "jedním tahem" takže je to poskládané z těstovin, písmenek z jídla a písmenek z nápisů na potravinách :)

Za barem 49 zavařování (II)

26. srpna 2012 v 22:45
Se ségrou jsme zavařovaly, no máme toho plnou skříň :D
Tohle je fotka jen jedný poličky, dohromady jich je 5 a všechny plný

Za barem 53 dekorace (II)

26. srpna 2012 v 22:00
KVĚTINOVÁ DEKORACE
Jelikož mi sestra nedovolila ušmiknout žádnou kytku na zahrádce, musela jsem si poradit jinak. Takže jsem na talíř nadekorovala kytku z papíru :)

Za barem 52 halušky (ii)

26. srpna 2012 v 21:43
Mezi těstoviny určitě patří i tyto věci ze kterých se dělají halušky :D Jelikož sestra chtěla dělat plněný knedlíky zelím, řekla jsem jí že jestliže máme zelí a uzený, budou halušky a konec debat :) A tak jsem tedy udělala halušky, a měly úspěch :)
Jinak fotila jsem to z druhé strany talíře, protože na těch obrázkách uvnitř to prostě nebylo vidět
Kdyby se to jako těstoviny nepočítalo, dej mi prosím vědět :)

Za barem 51 rady a triky (II)

26. srpna 2012 v 21:01
Rady a tipy do kuchyně
Pokud vám doma zbývají rohlíky "odvčerejška" a doma už se na vás usmívají čertví kousci, staré rohlíky nevyhazujte, ale udělejte si z nich toasty. Je to velice dobré a hlavně opravdu křupavé :)
Jestliže vaříte rýži, přidejte do ní i půl kostičky bujónu. A proč? Nám se rýže bez ní vždy rozvaří ale s bujónem je to dokonalost sama :)
Pokud podáváte jídlo, dejte nachvilku talíře do trouby předehřáté na 50°C (stačí vážně chvilička) aby byly talíře teplé. Zlepší to dojem celého jídla a navíc u pokrmu nevzniká nepříjemný kontrast studeného talíře a horkého jídla.. Pokud nechcete dát talíře do trouby, stačí je dát do horké vody a utřít :)

Za barem 47 Hrachovka (II)

26. srpna 2012 v 20:25
Už jsem se počila a to co mi chybí budu dávat s rozestupy :)
Zeleninová polévka
Konečně jsem se dočkala! Dnes jsme dělali hráškovou polévku a domácí, kterou naprosto miluji, vlastně bych ji mohla jíst každý den :D
RECEPT:
300g mraženého hrášku, trošku slaniny, 1 litr vody, bujón, 1 cibule, smetana,, pepř, sůl, rohlíky chléb na krutonky.
Hrášek necháme rozmrznout ve vlažné vodě a necháme okapat.
Mezi tím si na slunečnicovém oleji orestujeme nadrobno nakrájenou cibuli a slaninku. Přidáme hrášek . Orestujeme a po chvíli přilijeme vodu a přidáme bujón, přidáme pepř a sůl. Polévku odstavíme z plotny a rozmixujeme do hladka. Přidáme smetanu dle chuti a můžeme podávat :)
Na ozdobu dáme na talíř krutonky :)

Za barem 55 origami parník

26. srpna 2012 v 17:56
Origami miluji a zadáním úkolu Č.55 http://mlecny-bar.blog.cz/1208/za-barem-ii-55-origami-z-ubrousku byli origami z ubrousku. Jeřád se moc nepovedel tak jsem udělala ověřenou klasiku :)

PS: Moc se omlouvám ale teď přidám dost článků za sebou, tak to neberte jako spam, nejradši bych to všechno na Hl. stránku nedávala, ale ono to jinak nejde :/
Parník NO NAME je připraven k vyplutí :)

Veršem: Sociální zeď

22. srpna 2012 v 21:57 z mého mozku
Sociální zeď

Krčíš se pod svou identitou,
směješ se, tvář zakrytou,
proplouváš životem na internetu,
bráníš se reálnému světu,
Ale co od toho čekáš?

Říkáš si že problém není,
když člověk u notebooku lení
a když příroda nabízí svou krásu,
nevnímáš pochod času,
kdy ale začneš?

Máš stovky přátel,
však známost nebereš na zřetel,
navštívil by si je hned teď.
ale v tom ti brání ta pitomá sociální zeď,
kdy na to přijdeš?

Prohlížíš fotky přátel co máš,
ani ne polovinu z nich znáš,
na přátelství jiných jen špatné vidíš,
ale v duši jim hrozně závidíš,
kdy ti to dojde?

Zatímco mají jiní starosti,
vychutnáváš si této neřesti,
šel bys jim pomoci hned,
ale zase ti bráni ta sociální zeď,
je to blok, chápeš to?

Až nebudeš sedět u facebooku,
hneš se konečně od notebooku,
ty lidi co v přátelích máš,
možná v reálu poznáš.
Víš co je ale ten největší problém?

Nechceš, takhle ti to vyhovuje,
ta pitomá zeď se ti líbí, ve tvém životě se pohupuje,
můžeš ji odstrčit, začít se bavit,
ale to by ses těch hnusů musel zbavit.

Ale to tobě nikdy nedojde!


Focení: Radka

12. srpna 2012 v 19:14 Lidé
Dnes jsme vstávala o půl jedné, takže jsem měla ke snídani rajskou s jednim knedlíkem, což bylo hned po ránu vanikající. Potom jsem se asi půl hodiny snažila neusnout znovu a proto jsem zavolala kamarádce jestli nemá čas, že mám náladu fotit. Takže jsme vzali foťáky a šli fotit. No a toto je výsledek mého Křápíka, fotky od radky ještě nemám

Fotohrátky se světlem

12. srpna 2012 v 11:14
Včera večer mi sestra donesla takové 2 tyčinky, které ve tmě svítí. Samozřejmě se mi to líbilo a hned jsem dostala nápad. Není to nic nového to ne, ale mě sto strašně fascinovalo :D. Takže jsem vzala Křápíka, nastavila focení s pomalou závěrkou a šlo se na věc. A výsledky mého nočního snažení můžete vidět na fotkách (to žluté jsou světýlka od přístroje, aby šel internet)

Fotky: Jičín černobíle

9. srpna 2012 v 21:16 Budovy, města, místa
Byla jsem v Jičíně, navečer, všechno vypadalo naprosto úžasně, ten západ slunce, to všechno. Jičín mám ráda odmalička, když jsme někam měli jet, chtěla jsem vždy do Jičína, je to takové srdcové město :) Fotky jsou jen 4, ale zato od srdce :)

Za barem.. úkol č.28 palačinky

9. srpna 2012 v 9:24
Vždy když přespávám u kamrádky nebo ona u mě, máme takovou tradici, jíme tuňáka, palačinky a k tomu koukáme na Top Gear. Takže toto je jeden z mých výtvoru, vevnitř mazaný domácí marmeládou plněno kousky ovoce + šlehačka a čokoláda :)

Za barem.. úkol č.10 Pohádka

9. srpna 2012 v 9:11

POHÁDKA O KULIHRÁŠKOVI

Byla jednou jedna zahrádka,
v níž začala se psát pohádka,
když dozrával dědečkovi hrášek,
narodil se malý Kulihrášek.

Na zahrádce u děděčka,
seděla na židličce kočka,
Kulihrášek z lusku svého,
bál se tvora neznámého.

Šeřilo se a chtěl spát,
něco mu ale nedalo, musel se bát.
Tvorovi oči svítili jasně,
Kulihrášek jenom žasne.

,,Maminko, maminko řekni mi,
co je to za tvora na židli?"
vyptával se zvědavec,
na tuto důležitou věc.

,,Kulihrášku klidně zavři očka,
vždyť je to dědečkova kočka,
nebusíš se vůbec bát,
můžeš zase klidně spát."

Ráno se vzbudil náš malý drobeček,
dědeček jim zrovna zaléval domeček,
kočka vedle něj seděla,
na lusk s Kulihráškem upřeně hleděla.

,,Kočičko, kočičko co tys už viděla,
už jsi někdy do světa hleděla?
Byla jsi v sousední zahrádce?
Nebo se tam někdo dostane, jenom v pohádce?"

Kočka se divila copak je to za hlásek,
po chvilce zjistila, že je to Kulihrášek.
Na chvilku se zamyslela a pak spustila,
do malého Kulihráška informace hustila.

Že byla za řekou, v lese i na poli,
a že když maminka dovolí,
vezme Kulihráška na sousední zahrádku,
ať nemusí o ní poslouchat jen pohádku.

Maminka se mračila, pak ale svolila,
raneček s jídlem, Kulihráškovi zbalila,
Naposledy dala, mu na pusu na čelo,
u luskových se po dlouhé době brečelo.

Kulihrášek vylezl z lusku a sedl na kočku,
kočka udělala elegantní otočku,
směrem k zahrádce sousedů dědečka,
běžela, běžela, na zádech měla Kulihrášečka.

Už byly u plotu, Kulihrášek se radoval,
s nadšením z cesty, krajinu sledoval,
už byl na zahrádce, ale žádná sláva,
nikdo tu nebydlel, byla zde zarostlá tráva.

Jedinný kdo tam byl, byl děsivý pes,
Kulihráška děsil víc, než hluboký les,
rázem měl cestování tak akorát,
vrátit se domů, bylo to co si mohl přát.

Kočka hned věděla že bude zle,
,, Drž se chlapečku teď hodně rychle poběžíme"
a jak řekla, tak také udělala,
do rychlého běhu se dala.

Už byly za plotem, blížili se zpátky,
na zahrádku proklouzli, otevřenými vrátky,
kočka už přešla do klidného kroku,
to víte z běhu ji píchalo v boku.

Než došli k lusku, kde Kulihrášek bydlel,
na hlíně pod domkem někoho viděl,
byla to maminka už na něj čekala,
když přijel k ní, láskou ho objala.

Po tomto zážitku, malého cestovatele,
poslouchal o zahrádce, jen v noci z postele,
a cestování navěky ho přešlo,
jen pár příběhu pro děti, z výletu vzešlo..

Co jsem zažila za 15 let

9. srpna 2012 v 9:04 Moje bláboly
Přesně před 15ti lety jsem se narodila, za těch 15 let jsem stihla opravdu spoustu věcí, z malého mimnka vyrostl skoro dospělý člověk, který má své mouchy, je svůj.

Králík
Pamatuji si na své dětství, jak jsem vyrůstala v jedné vesnici, neměla jsem tam žádné kamarády, nikdo v mém věku tam nebyl, jenom já a moje rodina. Pamatuji si na to jak jsem jako malá vzala kožešinu právě staženého králika a celý den jsem ji nechtěla vydat, protože prostě byla moje, vzpomínám na to, jak mě naši honili po zahradě, ale ne, já utíkala, tak to vzdali a s Večerníčkem jsem sama přišla, jelikož pohádku o medvídkách jsem nemohla zaměškat ani kvůli králíkovi.

Kyti v nose
Když jsem byla malá, měla jsem párkrát na mále. Jednou jsme sbírali bylinky, abychom si je mohli usušit na čaj a já našla krásnou sedmikrásku. Chtěla jsem přičichnout jak voní, ale nic jsem necítila, tak jsem si ji nacpala do nosu, ani pak jsem nepostřehla žádnou vůni, snažila jsem se ji tedy vyndat, ale nepovedlo se, domů jsem přišla se slovy ,,Kyti v nose", mamka nevěřícně koukla do mého nosu, na nic se nečekalo a už mě brácha vezl na pohotovost, kde mi to vytáhli. Teď to píši a směji se tomu, ale tenkrát mi do smíchu opravdu nebylo.

Hnusný Ken
Asi nejvíc z celého dětství je mi líto jedné věci. Naše rodina neměla zrovna moc peněž, ale i tak byli všichni úžasní, měla jsem 3 dospělé sourozence, 2 sestry a bratra a ty se o mě starali společně s tátou a mámou jako o vlastní dceru. Jednou mi ségra (starší) koupila Kena, opravdové od Mattela, musel stát majland, měl kudrnaté vlasy a vypracované tělo. Ségra mi ho s velkou slávou dala a já? Řekla jsem že je hnusnej, že vypadá jak Michael Jacskon, že se mi nelíbí ty vlasy, prostě to ode mě bylo vážně hnusný, doteďka mě to mrzí, sestra na to třeba zapomněla, ale mě to prostě tíží dál.

Auta
Jako malá jsem hodně žila auty, možná proto, že můj brácha je měl rád a strasně pěkně je kreslil, vypadali jako opravdový, vždycky jsem za ním přišla a řekla mu jak by mělo moje auto vypadat a on ho nakreslil. Měli jsme i opravdová auta, například jednou jsme jeli na nákup a zadřel se nám trabant. Jeden pán nám nabídl, že nás doveze alespoň na autobusák. Já jsem začala bulet, že jinim autem nejedu, tenkrát jsem totiž měla tokové období, že jsem nechtěla jezdit ničím jiným, než našim autem. Nakonec to nějak dopadlo a my se dostali domů.

Lípa
Od dětsví miluji jednu věc, lípu na naší zahradě (teď už bývalé), s tátou jsme pod ní sedávali a povídali si o letadlech a o lodích. Udělali jsme si tam takové místo kde jsme vždy vyráběla něco ze dřeva, táta mi pomáhal, vyrobili jsme různé věci, rozcestník, hrábě a další věci.. Nejvíc mě mrzelo, když už byl táta nemocný a já se ho ptala, jestli si zase něco vyrobíme. Jenže tenkrát už to nešlo, řekl že mu není dobře a že je unavený. Taky prý měl něco s krví, prý kdyby se říznul, vykrvácel by, protože neměl dostatek krevních destiček, které by krev zastavili. Bylo to takový smutný, sedět pod lípou a povídat si, tentokrát už to ale nebylo takové, jako předtím. A pak už to bylo jenom horší...

Dědeček
Jako malá jsem s tátou chodila za jedním starým pánem, který bydlel úplně sám v takovém pěkném domku. Hned jsem si z něho udělala svého dědečka, chodila jsem k němu, dělali jsme veliké bramboráky, na ty nikdy nezapomenu, vždycky nám nosil věnečky, tedy hlavně mně. Trávila jsem u něj dost času a doma jsem žadonila, abych tam mohla být déle a déle. Měla jsem ho opravdu ráda, více než opravdové dědečky, no teď už i tento dědeček pije nebeské pivo, v nebeské hospodě a s mým tátou.

Veteráni
Jako malou mě fascinovala stará auta, pamatuji jak jsem div nevisela na brance abych jim pěkně zamávala když jeli okola, například v rámci nějaké akce. Hrozně se mi to líbilo, obzvlášť když mě řidiči viděli, zamávali mi a někdy dokonce i zatroubili. Nikdy mě nenapadlo, že jednou takhle bude někdo mávat nám, jednou jsem se totiž dozvěděla že ségry přítel podobné auto vlastní, oba si řekli že mě vezmou na výlet, rovnou do Beskyd na veteránskou Rallye. Byla jsem unešená tím, jak jsem seděla v tom nádherném starém autě, které vonělo dřevem a benzínem. Letos pojedeme na tuto rallye už po 8mé a veteráni se stali velikou součástí mého života. Mezitím jsme objevili i další srazy a tam se ročně svezeme tak 3-5x, vždycky se strašně těšim a doteď mě to nadšení neopustilo :) Za ty roky jsme si pořídila další Tatru, takže teď mám dokonce na výběr, jakou chci kdy jet :D

To byly asi ty největší vzpomínky mého života, jisteže jich je víc, ale asi jsem si na ně nevzpomněla, tím pádem už nejsou tak důležité

Focení: Sára

8. srpna 2012 v 23:15 Lidé
Hrozně mě baví fotit lidi, přestože nevlastním nějak kvalitní foťák který by dělal dokonalé fotky, fotím hrozně ráda. Nejtěžší věcí je ale sehnat někoho, kdo se fotit nechá, kdo mi bude šaškovat před křápíkem, ač jsem tomu nevěřila, nějaká taková osoba se našla a jsem za to ráda. Je to Sára moje skvělá kámoška, se kterou trávím opravdu dost času o prázdninách (poslední 2 týdny snad každý den :D , takže když jsem se jí zeptala jestli jí můžu fotit,řekla že ano, což mě opravdu potěšilo. Sbalili jsme tedy oblečení a vyrazili


Kočka

5. srpna 2012 v 18:15 Moje bláboly
,,Micu, tak jsem se ti vrátila, pojď ke mně." volám na svoji kočku pokaždé, když přijdu domů, ať už jsem byla pryč dlouho, nebo chvilku. A Micu? Micu sedí, kouká a určitě si myslí něco ve stylu ,,Co ta holka zas chce, proč se mi neklaní za to, jak jsem boží, geniální." Proto k ní jdu blíž, tentokrát se zaručeným trikem, jak ji alespoň vzdát hold, a to tak, že přistoupím k jejímu lóži a začnu ji vykládat jak je boží a jak se mi po ní stýskalo, a že nebýt jí, určitě by už neexistoval na planetě Zemi život, jelikož ona je tak boží, že všechny chyby lidí napravuje pouze tím, jaká je. Když jí tedy všechno vypovím, většinou následuje rychlé vyklizení bojiště a stáhnutí se někam za gauč, kam se zkrátka nedostanu, jen jí z té tmy za sedačkou svítí oči, ve kterých úplně vidím to, jakou radost jí dělá, že se honím jak blbec pouze kvůli ní. No většinou hned vyleze a vítací rituál pokračuje.

Jak jistě víte i vy, kteří kočku nemáte, takové soužití s tímto geniálním tvorem je velice složité. Nejraději byste svoji kočku umačkali láskou, ale zároveň k ní máte takový respekt, že pouhé šáhnutí musí být opravdu nezbytně nutné, jelikož zbytečné hlazení je jako dráždění hada bosou nohou, no ono i to nezbytné pohlazení je snad to nejhoší co si můžete dovolit k její výsosti, ale ona výsost by si měla uvědomit že ji živíte, což takto paličatým tvorům zkrátka nedojde.

Největší pohlazení na duši je ale to, když kočka sama od sebe přijde a sedne si vám na klín a spokojeně vrní, dokonce se nechá i hladit. Takový okamžik je k nezaplacení, připadáte si jako kdybyste byly poctěni samotnou přírodou, je to jako kdyby si vás pozvala britská královně na pravý anglický čaj o páté, je to takový pocit, jako kdybyste zdolali Mount Everest a tyto pocity vám dokáže vynahradit jedinně kočka, žádný pes, to je sice přítel člověka, ale ten jde za každým, zato přízeň kočky si musíte zasloužit, je to odměna, není to jen tak.

Samozřejmostí také je kočku řádně zabavit, jistěže jen ve chvílích, kdy to sama vyžaduje, zábava v nevhodnou chvlíi, například když kočka přemýšlí nad významem vesmíru, či nad tím, proč má její škrábadlo modrou barvu, to ji dokáže opravdu rozčílit a rovnou si vysloužíte pár škrábanců na ruku, či na místo, které bylo pro kočky nejdosažitelnější. Hraní s kočkou je taková alchymie, taková metoda "pokus omyl", někdy se trefíte do času, kdy se vaše kočka extrémně nudí a to pak hraní s radostí přijme. Ale úplně nejjistější je to, když počkáte na večer, až se kočka pořádně vyhajá a bude mít dost energie, ona pak přijde k vaší posteli a začne mňoukat, což je jasným signálem pro to, že se kočka nudí a jelikož jste si v 11 večer nevšimli, že je řádně vyspalá, vzbudí si vás. A vám nezbývá nic jiného, než vylézt z postele, vzít koččinu hračku a začít si s ní hrát, ideálně jí házet oblíbený provázek, který s nadšením chytá. A pokud má náladu jen na to, že si hrát nechce, ale chce se bavit, musíte vzít hračku (např. myšičku) a kroužit s ní okolo její hlavy, což bude kočka sledovat s kamenným výrazem v obličeji a bude si myslet něco ve stylu ,, Bože ti lidi jsou tak tupý" a jako třešničku na dortu si pomyslí ,, Ještě že já jsem tak geniální"....

Za barem.. úkol č.32. Ovoce

4. srpna 2012 v 22:55
Tohle je zkrátka nejlepší večeře, strašně ráda si vyrábím podobné věci, je to rychlé, dobré a zdravé. Stačilo mi jen oloupat jablko, nakrájet banán a vykrojit meloun, posypat grankem a dobrůtka byla na světě

Za barem.. úkol č.29. abeceda

4. srpna 2012 v 22:47
a víc pod perexem (nedělala jsem Q,Y, W)