Únor 2013

Sraz Tatrováků Beskydy 2012

7. února 2013 v 13:29 Akce
Na začátku září jsme už asi po 8mé jeli do Beskyd, resp. do Horní Bečvy na náš milovaný sraz tatrováků. Ať jedeme kamkoliv, tam se každý rok těšíme nejvíc, už je to taková krásná tradice. Na fotce nahoře můžete vidět naši partu. Jeli jsme 2mi transity, dohromady 12 lidí, vezli jsme 3 tatry, které jsou dohromady staré 264 let, na jedné odtahovce a 2 vlecích, ujeli jsme 270 km tam a 270 km zpět. Dohromady jsme seděli v autě nějakých 8 hodin, nepočítaje přestávky a tankování. Ale víte co? Stálo to za to. To jsou prostě Beskydy, to je prostě nádhera, to je to, kvůli čemu se těší člověk na září, ikdyž ví, že ho čeká škola.

Kresby z nemoci

6. února 2013 v 11:15 Kreslím
Achjo, už od začátku ledna jsem nemocná. Vždy jsem 2 dny doma, je to dobrý a jdu do školy, tam vydržím 3 dny a je to opět zpět. Láduji se paraleny a při představě,že bych teď ve škole meškala a přicházela o učivo, které mi bude chybět u přijímaček, mi naskakuje husí kůže. Takže jedu napůl, zítra jdu k doktorovi, ale ten mi řekne, tak si kup paralen. Nesnášim tyhle zimní chřipky, co se chytí a nepustí. Ale alespoň mám čas kreslit, malovat... Teď jsem měla záchvat kreslení, prostě jsem nemohla přestat :D Vzniklo z toho pár kresbiček, ne zrovna výstavních, ale aspoň odvedli mou pozornost od bolesti vk krku...
1. Vévodkyně Kate

Zimní fotoprocházka

3. února 2013 v 18:43 Příroda
Zima není pěkné období, venku je chladno, lidé mají špatnou náladu... Ale víte co? Mám ji ráda! Baví mě, to pochmurné počasí má nebývalou atmosféru, venku je pod mrakem, zima jak v boubeli, člověk jde ven a než vytáhne foťák je tma.
Takže tyto fotky zachycují tu tmu zimy, tu temnou část, tu větší polovinu z přesýpacích hodin...

Ples pro hrocha

1. února 2013 v 19:05 | Aliyah |  Moje bláboly
Tak jako na všechny předchozí deváťáky, tak i na nás čeká absolventský ples. Krásné šaty, skvělé účesy, předražené jídelní a nápojové lístky. Né že bych se netěšila, jen mi to přijde jako zbytečný humbuk. Zatímco předchozí deváťáci měli plesy v domě, kterému nikdo neřene jinak než-li čé-es-á-déčko, my musíme mít ples v novém hotelu. Jsou tam ubytování zejména arabové, takže jim tam budeme dělat šašky. Celý hotel je pro ty, co mají peníze na vyhazování a od toho se odvíjí i ceny pití, jídla.. Celkově je to snobské místo, kde se mi ani trošku nelíbí, jako vzhledově ano, ale prostě se tam necítím. Každopádně "holky z áčka" to strašně hrotí, mají krinolýni, rukavičky, šaty alá šlehačky (fujtajbl)... Mé přípravy jsou trochu jiné, včera jsem byla pro šaty, abych teda měla něco na sebe a potom moje vlasy, měla jsem jít ke kadeřnice, která mě učeše, ale dostala lístky do divadla a na mě se prostě vyprdla. Takže jsem si je dnes alespoň obarvila (dočervena) a něco na tý hlavě prostě uklohnim.

A stejnak tam až na rodiče nikdo nepřijde, všichni jsou do čé-es-á-déčka na hasičskej ples, tam je teprve zábava, ale já, já budu někde dělat pitomce, budu se vyklat na podpatcích, ve stylu hrocha a nakonec skončim na zemi...

Každopádně celkově je být deváťák fakt náročné. Vybírat třídní trika, ach ty hádky, snažit se o dobrý vysvědčení, ikdyž to nemá cenu, poněvadž z Čj zkrátka nelze získat jedničku. Měla jsem průměr 1,6, šla jsem na rétorickou i češtinářskou olympiádu, přečetla jsem nejvíc knížek ze třídy a stejnak nemám nárok na slušnou známku...
Do konce února musíme odevzat přihlášky (termín je dýl, ale naše učitelka na Vp je naštěstí důsledná natolik, že chce, abychom měli časové rezervy), v dubnu přijímačky na školy, kam jsme si podali přihlášky.

Potom nás čeká akademie a rozloučení s deváťáky, na tu akademii asi zatančíme moskau, poněvadž se na ničem jiným neschodneme, ostatně na moskau se taky neschodne celá třída, ale alespoň někdo.

V červnu nás čeká vodácký kurz, takže pokud se vám v červnu nebudu ozývat, a potom se neozvu už vůbec, asi jsem 2000 km pod povrchem zemským a plavu s dinosaury. A v červenci největší zlo, taneční. Já neumim tancovat, nikdy mi to nešlo a nepůjde. Takže jestli tento rok přežiji, přežiji už všechno.

O prázdninách plánujeme objíždět opustěné stavby v okolí a dokumentovat historii našeho města a po prázninách mě čeká ta nejlepší věc, pojedu s bratrem do Anglie, sic netuším, jak mě někdo dostane do letadla, ale to teď řešit nebudu :D .

Loučí se vaše totálně vynervovaná Lili Putánová