Březen 2013

Painting is my drug!

31. března 2013 v 20:38 Lidé
Nesnáším Jillian Michaels!
No dobrá, né tak zhurta, prostě jsem začala, po několikerých doporučeních cvičit 30 day shreed. Tak jsem tedy začala cvičit. Tahleta ženské je ďábel, usmívá se na vás, ale ne mile, z očí jí sálají slova typu ,,Notak ty lemro, mákni, dělej!" . Jenže člověk takovou ženu nemůže nesnášet, nejde to, jestli díky ní budu vypadat líp, asi se k ní začnu modlit. Avšak pořád mi chybí 29 cvičení, což je neskutečné číslo, ale já věřím, že vydržím!

Jinak už mi zbývá ani ne měsíc do přijímaček, nervy pracují na 100% procent, neumím vzorečky na geometrii, ikdyž se je učím furt dokola, ukázkové přijímačky z matematiky naprosto nedávám, většinou mám dobře tak polovinu. Jedinné, čím se odreágovávám, co je má droga, je malování. Někdy by si ty barvy člověk nejraději napumpoval do žil...

Jedu TBBT

27. března 2013 v 20:59 Kreslím
Dnes mě popadla kreslící nálada. A tak, jakmile jsem přišla domů, vzala jsem čtvrtku a začala kreslit :D Do mého zájmu zabloudil jako vždy Hammond (Ano to je ten z Top Gearu) a pak vyjímečně i pastelky, se kterými jsem se vyřádila na Teorii Velkého třesku.. Líbí se vám?

Líčení - Západ slunce na Byšičkách

24. března 2013 v 13:05 Moje bláboly

Líčení - Západ slunce na Byšičkách

Dnes byl věru krásný den. Blankytná obloha bez jedinného mráčku dopřála slunci nerušený výhled na naši zem. Zdálo se, že se doslova snaží poslat nám veškeré teplo které má, aby probudilo poslední jarní spáče, kteří chtíc nechtíc vyjdou ven a budou si užívat první letní den.
Jenže se blíží večer a já se vracím ze své procházky přes Byšička a je už skoro jisté, že než dojdu domů, krajina si oblékne potemnělý plášť noci. Proto vím, že není kam spěchat. Sedám si na opuštěnou, dřevěnou lavičku, která vypadá, jakoby se už smířila s tím, že jediné co kdy uvidí, budou zadnice lidí, co se na ní uvelebí.
Prohlížím si louky pode mnou, když tu mé oči uzřou na kostelíku se hřbitovem. Jindy krásné a vyhledáváné místo, je tu náhle stejně samo, jako já.
Zahledím se a pozoruji, jak se modrá obloha začíná barvit do krvavě rudé a oranžové. Ten pohled mi připomíná zbarvení popadaného listí na podzimní, neschrabané zahradě. Vytváří se pár mráčků, lehkých jako nadýchaná pírka, vznášející se oblohou. A za tím vím se posmutněle loudá, teď už ne tolik zářivé, slunce. Kdyby mělo obličej, určitě by mělo skleslý výraz, poněvadž končí jeho vláda nade dnem a oblohu už za pár minut vystřídá měsíc.
Když se znovu podívám na kostelík, už nevypadá ani trochu přátelsky. Poslední stíny ozařují budovu a hroby, které vytvářejí děsivé stíny. Ještě před chvíly toto místo vypadalo vystrašeně, ale nyní jsem vystrašená já. Poslední paprsky slunce dodávají Byšičkám kousek tajemna a kdyby člověk zůstal, třeba by mu pověděl i svá tajemství. Ale to bylo to poslední, co mě zajímalo, na tomto míste jsem se přestala cítit bezpečně.
Vyšel měsíc a spiklenecky mrkl na zbývající světlo, které záhy odešlo a zanechalo po sobě chlad a tmu. Zvedla jsem se z lavičky a popřála jí hodně štěstí v jejím úkolu, být dobrou lavičkou a vydala jsem se domů.
Z kopečka mi cesta krásně ubíhala a čím víc byl kostel i se s svým hřbitovem dál ode mě, tím víc jsem zpomalovala. Noční scenérii tozrážela má baterka, a tak jsem se bez zakopnutí či jiných komplikací, dostala v pořádku domů..


Modely zimy

8. března 2013 v 10:31 Kreslím
Už odmala ráda navrhuji oblečení, no uznávám, že mi to zrovna dvakrát nejde, ale snažím se. Tentokrát jsem se trochu zasnila a vybavila si léto, to teplo, které se mi prolévá žilami, to světlo, které mě naplňuje. A pak jsem si představila ideální oblečení, něco, co bych si na sebe tak ráda vzala a chodila v tom a neměl by to nikdo jiný. A tak mi vznikly 2 modely. Bylo to příjemné odreagování, malovat si a zapomenout chvíly na to, že v dubnu jdu na přijímačky. Zapomenout na to, co všechno mě čeká.. Zkrátka krása...
A tady je tedy výsledek mého snažení, jaký model se vám líbí více?

Totem z lipového dřeva

4. března 2013 v 19:29 Výrobky
Na keramice se letos věnujeme Americe a proto došlo i na indiány. Minulé 3 výtvarky jsme vyřezávali z lipového dřeva totemy. Samozřejmě se mi podařilo nělokrát se zranit (dokonce si vyříznout kus kůže), krev tedy tekla proudem, stejně tak jako pot. Nakonec jsem se rozhodla, že můj totem bude znázorňovat moudrost a to pomocí sovy. Nevznikl mi tedy typický totem, ale já jsem spokojena. Od poslední keramiky už se věnujeme mé absolventské práci a světe div se, já poprvé v tomto roce něco vyráběla z hlíny ( jindy jsem se tomu vždy chytře vyhla a použila jsem jiný materiál, metodu..). Z hlíny jsem modelovala protagonisty anglického pořadu Top Gear a budu z nich dělat loutky, doma jsem pak ušila nějaké to oblečení a až budou moji moderátoři a Stig vypáleni a naglazováni, budu vše kompletovat. Tak mi držte palce.

Jinak mě také pobavil kometář u 3 roky staré malby (mé první malby koně) u které bylo napsané ,,ten kun vipada jak pindour", vzhledem k tomu, že je obrázek 3 roky starý, směji se, ještě víc se ale směji pravopisu jistého hajzla (tak se podepsal! :D ) poněvadž můj kůň sice možná připomíná penis, ale dříve než kritizuji, zopakuji si vyjmenovaná slova po V a zjistím že na konci je jistá "předpona vy - vý" a zjistím, že by možná nebylo od věci, napsat po V ypsilon.

Jinak přihlášky na školy poslány, tak uvidím, jak to se mnou dopadne, každopádně mi držte palce ať v dubnu udělám přijímačky!!!

No a zbytek toho, co bych chtěla vykřičet do světa, si nechám pro sebe, poněvadž bych sice chtěla, aby to někdo věděl, ale zároveň to nechci, prostě pubertální výrostek, který ještě neví, co si počít se životem.
:d