Leden 2014

Postcrossing 16.-20. pohled

22. ledna 2014 v 21:04 Postcrossing
Po delší době se opět, jako pyšný páv, pochlubím pohledy, tvořícími mojí sbírku kousíčků celého světa.
První pohled, co vám dnes ukáži přišel na začátku prosince, poté dlouho (přes měsíc) nic a najednou každý den, jakoby se s pohledy roztrhl pytel. Pohledy číslo 17-20 přišli najednou - 3. ledna.

16. Čína
Tento díl bych také mohla nazvat náhodový, proč, to vám vysvětlím u této pohlednice.
Akorát jsem četla knihu ,,Deník čínské císařovna, jejíž děj se odehrával částečně v Zakázaném městě - v Pekingu.
A co náhoda nechtěla, tento pohled vyobrazuje konvičku právě z onoho města, přímo z míst, kde císařovna přebývala.
To mi poskytlo celkem pěknou atmosféru pro čtení knihy a vážně mě to potěšilo.
7382 kilometrů konvice urazila za 27 dnů.


Čech podle médií

17. ledna 2014 v 10:10 Moje bláboly


Televize, noviny či rádia nám denodenně servírují povětšinou absolutně nezajímavé informace. Informace pro dokonalý model pravého Čecha dle našich médií.

Správný Čech má za svůj životní vzor Láďu Hrušku, bojovníka za pravdu, ať už v Tescu nebo na veřejných záchodcích v Praze. Láďa se nebojí říci jakýkoliv názor narovinu a nedělá mu problém ani vaření, dají-li se tak jeho gastronomické pokusy vůbec nazývat.

Neméně významný vzor je Pohlreich. Zdenda je svéhlavý muž, oplývající nasprostlou slovní zásobou, říkající za každým druhým slovem ,,vole". I Zdenda je spasitel národa, objíždějící jednu restauraci za druhou. Za pomocí vulgarismů naučí vařit i člověka, který v životě neviděl vařečku a jen díky němu se lidé nebojí chodit do restaurací.

Každý Čech miluje bulvár, prosto je nutné mu pravidelně dodávat dostatek zpráv o tom, co zrovna dělá Ivetka Bartošová. Naši přátelé z televize navíc pro nás, Čechy, natáčejí zajímavé reportáže s různými celebritami, můžeme tak vidět, kam chodí běhat, večeřet,relaxovat či pít kávu kdejaká slavná osobnost českého showbusynesu, třeba takový Zdenda Pohlreich.

Můj první (pořádný) animák

16. ledna 2014 v 20:32 Ostatní
Byla jsem u sestry a můj pohled jsem upřela na koberec posetý autíčky, patřícimi jejím synům, v hlavě se mi okamžitě zrodila geniální myšlenka, jež se dostaví jednou, maximálně dvakrát za 20 let:
,, Natočím animák"!

Chtěla jsem tím zabavit i malé kluky, kteří mi měli asistovat, pravdou však je, že si hrála spíše teta, jelikož se bála, že by jí to drazí synovci mohli zkazit, čímž myslím nenávratné posunutí autíčka, pohnutí s nějakým ze světel a podobné věci.

Tento "film" by měl mít možná podtitul ,,Teta, která si hraje, nezlobí"

Půlhodinové kresby

15. ledna 2014 v 20:18 Kreslím

Poslední dobou jsem při škole vůbec neměla čas na kreslení, teď je naše třída na lyžáku, a tak se nemusím učit, domů jezdím alespoň trochu dříve. Díky tomu mám nějaké to volno, při kterém si mohu tvořit. Nějak nemám náladu na složité kresby dýní, válců a podobně, jen si čmárám různé portréty lidí, které mám ráda a každý mám tak za půl hodiny hotový. Nevím, prostě nemám náladu na nic těžkého, jen se ze všech pocitů musím nějak vykreslit...

Pro budoucí gympláky

5. ledna 2014 v 14:04 Moje bláboly
Přechod z 9. třídy do prváku s sebou přinesl spoustu změn, jejichž výčet by dal na další článek, ale já vyberu jen ty nejdůležitější změny v mém dosavadním životě. Opustila jsem základku, úspěšně jsem absolvovala tanenčí kurz, pořídila jsem si psa, ostříhala jsem si vlasy a nastoupila jsem na gymnázium.
A dnes se tomu gymnáziu trochu pověnuji, možná že to bude článek přínosný pro ty, co by třeba na gympl po deváté třídě také chtěli, anebo to prostě bude článek zaseknutý v časoprostoru bez čtenáře, který by si ho přečetl.
Příběh jménem ,,střední škola" začíná vlastně už v 9. třídě, kdy si vybíráte, kam vůbec na školu půjdete. Pokud se nemýlím, tak v nejblížší době deváťáci podávají přihlášky na SŠ. Když přišel tento okamžik u mě, najednou jsem vůbec nevěděla, co vlastně chci na přihlášku napsat, ikdyž jsem to věděla nejméně 2 měsíce před, dostavil se takový ten pocit, kdy jsem se zamýšlela nad tím, jestli jsou to ty správné školy, co po zakončení studia budu umět a podobně.
Nakonec jsem na jednu z přihlášek rázně napsala Gymnázium Nová Paka, ale stále jsem měla před sebou tu druhou, úplně prázdnou, opět jsem přemýšlela nad tím, proč jsem pořádně nepromyslila i chemičku v Pardubicích a ve Dvoře, proč jsem se alespoň nebyla podívat na obchodce a proč jsem se tak pevně rozhodla pro to, že na obou přihláškách budu mít gymply.