Květen 2014

Raporrti - Dopis

15. května 2014 v 18:15 Moje bláboly
V koupelně bylo nesnesitelné ticho od té doby, co se rádio roztříštilo o dlaždičkovou podlahu poté, co jem ho omylem schodil, když jsem se oblékal do županu. Vlatně něco slyším, jsou to ale jen poslední kapky vody, které dopadají do sprchového koutu. Možná bych to měl nechat opravit, jak to rádio, tak tu netěsnící sprchu, ale tento plán ztroskotá vždy u kroku číslo jedno, najít telefonní číslo na opraváře.
A tak stojím u umyvadla, oblékám se do pyžama a přemýšlím, jestli se mám oholit nebo si mám nechat narůst strniště. Už beru do ruky gel na holení, když tu náhle slyším zvonek. Pomyslím si, kdo mě to teď, v devět hodin večer může potřebovat. Položím na umyvadlo onen gel na holení s tím, že započaté dnes ještě dokončím.
Šouravým krokem se blížím ke dveřím a otevírám. K mému údivu za nimi nikdo není, napadne mě, že třeba čekal moc dlouho, tak ještě vyběhnu na chodbu a vidím, jak nad schodištěm visí, na šňurce přivázaný, červený dopis. Chvíli uvažuji, zda-li je pro mě, ale vzhledem k tomu, že v mém podlaží už nikdo nebydlí, většina slušných lidí se totiž odstěhovala z domu, dokud to šlo. Zvědavost vítězí a já strhávám ze stropu provázek a na něm obálku.