Září 2014

Než přijel první vlak

15. září 2014 v 19:33 Budovy, města, místa
V sobotu ráno jsem velmi brzy vyrazila na vlakové nádraží. Jela jsem totiž do Jičína, na festival a potřebovala jsem tam být co nejdřív. Za brzké vstávání se mi dostalo úžasné odměny, východ slunce nad kolejemi a zamlžená krajina. Okamžitě jsem vytáhla Olivera, chvíli jsem něco nastavovala a poté jsem udělala pár fotopokusů. Druhý den jsem vstávala brzy, přestože jsem v sobotu přijela pozdě domů a ještě později jsem šla spát. A proč? Protože jsem se nemohla dočkat, co z těch fotek vyleze, až si s nimi trochu pohraji v Zoneru.
Nakonec vám ukážu jednu fotografii, zaujala mě, myslím že má takové zvláštní kouzlo. Co myslíte?

Pro zvětšení klikni na fotku

FOTO: No Name v Jičíně

14. září 2014 v 9:05 Akce
Včera jsem jela naposledy pomáhat do Jičína s festivatelm Jičín město pohádky, na kterém jsem pomáhala od úterý. Psali jsme Pohádkové noviny a já zejména fotila dění v Jičíně. A takovou odměnou mi byl včerejší koncert skupiny No Name. Díky vizitce novináře jsem se dostala až dopředu, takže jsem krásně viděla a mohla jsem fotit. Ráda bych vám nějaké fotografie ukázala, snad se vám budou líbit.


Mít či být?

9. září 2014 v 16:18 Moje bláboly

Mít či být, to je otázka, na kterou nelze jednoduše odpovědět a říci, co je správně.



Někdo rád zainvestuje 10 tisíc s tím, že pojede na úžasný výlet do cizí země za poznáváním cizí kultury a památek. Někdo oponuje s tím, že ten týden v cizině je sice fajn, ale nic hmatatelného vám nezbude. Lepší je koupit si nový notebook, mobil,...


Jak jsem fotila koně

1. září 2014 v 20:39 Zvířata
Po polovině srpna bylo rozhodnuto, koupím si zrcadlovku. Dlouho jsem po ní toužila, navíc jsem chodila celé prázdniny na brigádu, takže jsem si ten ,,vysněnej foťák" dovolit mohla. Předcházelo tomu asi tak měsíční pročítání recenzí na fotoaparáty v třídě, kterou jsem si finančně mohla dovolit. Byl to boj, když už jsem byla pevně rozhodnuta pro nějaký model, přišla výhodnější nabídka, lepší foťák, suprovější set, a tak začalo porovnávání a hledání nanovo. Ještě jsem byla u fotografa, poradit se, ten byl zarytý nikoňák, takže mi ani moc neporadil, jedno jsem si ujasnila, chci Canon. Odpoledne jsem s bušícím srdcem házela do košíku na alze Nikon 5200, přestože jsem chtěla Canon, jelikož byl zrovna Balck Friday a foťák byl ve slušné slevě. A pak přišlo 10 minut na rozmyšlenou, jestli ho opravdu chci. A nechtěla jsem. Tak jsem vzala to, co jsem chtěla od začátku, Canon EOS 100D + 18-55mm (setový) a 75-300mm.
Bohužel jsem objednala v pátek odpoledne, znamenalo to tedy počkat až do pondělí. Doma poznali, co je to slovní teror, když jsem každých 5 minut naříkala, lamentovala a modlila se aby už byl onen den D.
V neděli jsem nemohla usnout, znovu jsem si pročítala recenze na mnou již dávno objednaný Canon a přemýšlela jsem, zda-li jsem udělala dobře, okamžitě jsem si hledala různé návody a instruktážní videa, abych věděla, jak s tím přístrojem mám vůbec zacházet.
Na pondělí jsem si vzala v práci volno, abych se mohla přidat do auta k sestře, která také potřebovala do Hradce.
Po pár desítkách minut, jež se zdály hodinami, to přišlo.
V rukou jsem držela obří krabici s pokladem a tašku s brašnou a paměťovkou.
Kdyby mi někdo změřil tep, asi by se divil, jaké hodnoty je možné naměřit.
Hned ten den jsem zašla ven s kamarádkou fotit, abych se zaučila a vyzkoušela Olivera.
Pokud znáte Top Gear, tak to má symboliku. Hammond si pojmenoval Opel Kadet právě takto a James s Jeremym se mu za to smáli, že autům se jména nedávají. Foťákům prý taky ne. Tak jsem na to šla jako Hammond, jo jsem zkrátka rebel.
A v pátek jsem byla fotit koně. Pročetla jsem milion odkazů. Asi jsem se stala odborníkem na focení koní a na řeč koňského těla, jelikož nad tím vším koňofotovědeckým materiálem jsem ztrávila dost času.
Ráda vám ukáži výsledky, berte na vědomí že se učím, proto mě potěší kritika, pokud bude mít hlavu a patu, ještě vám za ni poděkuji.